O podnikání – rozhovor pro časopis STARTIN-up

Co dělá a kdo vlastně je Jakub Nosek?
Dobrá otázka 🙂 Jsem aktivní v byznysu skoro 25 let a za svoji profesní kariéru jsem zažil  mnoho rolí – od programátora, IT konzultanta, turn-around konzultanta, manažera, jednatele firmy, autora inovačních strategií a byznys plánů, kouče, mentora, hodnotitele v soutěžích start-upů až po byznys anděla. Osobně cítím jako svoje poslání pomáhat firmám a jednotlivcům v jejich rozvoji díky předávání toho, co jsem se naučil a prožil – tedy nejvíce se cítím být koučem a mentorem.  – více informací o mě mohou čtenáři najít třeba zde

Jakou větu nejčastěji říkáte podnikatelům, kteří si k Vám přijdou pro pomoc?

Těch věcí je několik. První je asi moje staré heslo – „Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.“ – beru to tak, že aby člověk něčeho dosáhl, musí se chovat proaktivně a vymýšlet způsoby řešení. Jakmile slyším, že někdo věnuje energii do zdůvodňování, proč něco nejde, je mi jasné, že něco je špatně, že se tento člověk z nějakého důvodu zadrhl.
Druhým heslem je „Nejprve je potřeba nalézt bolest a pak podat lék.“ – v této souvislosti mě napadá několik věcí. Je velmi potřebné napřed poslouchat a teprve potom něco říkat nebo konat. V poslední době se objevilo velké množství nových konzultantů, koučů, mentorů, kteří vám jsou schopni říct, jak to máte dělat, ještě dříve než jste dokončil větu 🙂 Ale to platí i pro každého z nás osobně – nemá smysl zkoušet nasazovat nějaká řešení, předtím než pochopíte, co je příčina problému. A abyste to pochopili – o tom se můžete poradit s někým z venku, kdo má třeba větší a jiné zkušenosti než vy. Posledním heslem, co mě napadá je  „Plán je fajn, ale flexibilita a disciplína je to, co odlišuje úspěšné od neúspěšných.“. Pozoruji, že se často klade důraz na formální věci – na plánování, na vytvoření „kvalitního byznys plánu“ apod. Čím je projekt nebo firma menší, tím obecně existuje v turbulentnějším prostředí – to se týká polických vlivů, ekonomiky, technologie, konkurentů, dodavatelů i zákazníků. Proto lze těžko „přesně naplánovat“ i na relativně krátkou dobu např. šesti měsíců. To, co je podstatné, je mít jasnou vidinu cíle – toho, co chci dosáhnout a pracovat každodenně na postupných krocích k jeho dosažení. Okolnosti mohou být takové, že se dosažení cíle kvůli vlivu okolí protáhne, ale pokud vydržíte, jednou ho určitě dosáhnete.

V jakých aspektech mají podnikatelé nejčastěji rezervy?

Pracuji převážně s majiteli firem, vrcholovými manažery nebo pracovníky, kteří vedou další lidi. Obecně vidím největší slabiny v řízení financí na všech úrovních, dále potom v plánování, resp. konzistentní práci na dosažení definovaných cílů a v komunikace mezi pracovníky. Oblast komunikace považuji za zvlášť kritickou – vidím často velmi nejasnou, mlhavou, vágní komunikaci a také malou odvahu říkat věci tak, jak skutečně jsou.

U firem lobujete za detailní definici cílů. Proč jsou tak důležité a jak je nejlépe nastavit?

Je to jednoduché – abyste někam došli, musíte vědět, kam chcete dojít. To znamená definovat cíl. Byznys není „takové toulání po okolí s přáteli“, vždy existují nějaké cíle, záměry. Nemusí být vždy tvrdě finanční – každou firmu ale někdo vede a má s ní nějaký záměr.

Na svých stránkách píšete: „V praxi se často setkávám s tím, že klienti věnují většinu svého času aktivitám, produktům nebo zákazníkům, kteří přináší minimální užitek. To je nepochopitelné, ale zcela běžné.“ Jak je možné, že se něco takového děje na denní bázi? Jak tomu zabránit?

Ano, opravdu zcela běžné – zkuste si někdy udělat časový snímek svého běžného dne (existují na to různé programy zdarma) a zjistíte, co doopravdy děláte 🙂 Ale netýká se to jen času – klíčové slovo v této souvislosti je „zacílení“. Dám několik primitivních otázek – budete se věnovat obchodu (za předpokladu, že to zabere stejný čas), z něhož je potenciální zisk 100 000 Kč nebo tomu, z kterého je potenciálně 10 000 Kč? Budete prodávat raději produkty s marží 70 % nebo 30 %? Budete se věnovat zákazníkovi, který vám přinese nové obchody nebo tomu, který si jenom pořád stěžuje, ale nikdy z něj nic není. Jsme zvyklí opakovat některé věci, dělat je rutinně – to je zpravidla neefektivní. Jednou za čas je potřeba se zastavit, podívat se co a proč vlastně děláme. Mí klienti jsou často překvapeni, že jen toto „prořezání“ přinese zvýšení efektivity třeba o 200-300 %. Přiznávám ale, že pro člověka, který je v tomto kruhu, bývá dost obtížné z něj vyskočit. Externí pomoc může proto být mimořádně efektivní.

Ve spojitosti s nastavováním cílů se tam zmiňujete také o problematice nejasné komunikace mezi manažerem a jeho zaměstnanci. V čem je chyba a jak ji řešit?

Komunikace je opravdu kritická. Z mé práce s klienty mohu říct, že jsou tady dva faktory – jasnost a odvaha. K „jasnosti“… Ať si to často neuvědomujeme, komunikace mezi lidmi je velmi složitá věc, a dokonce i v jednoduché komunikaci mohou vzniknout nejasnosti a nedorozumění. Nechci se pouštět v tomto rozhovoru do oblasti teorie komunikace, ale měli bychom se uvědomit, že pokud chceme něco někomu sdělit, jsme plně odpovědní za to, jak naše sdělení příjemce pochopí. Je jisté, že příjemce má svoje zkušenosti a naše sdělení filtruje a interpretuje nějakých způsobem. Může se stát, že takovým způsobem, jakým jsme vůbec nezamýšleli – může v příjemci vyvolat jiné (např. silně negativní) pocity, než jsme zamýšleli. Jelikož jsme to my, kdo chtěl něco sdělit, měli bychom tedy vždy ověřit, zda naše sdělení bylo pochopeno tak, jak jsme zamýšleli.

Když jsem zmínil „odvahu“, mám tím na mysli především to, že někdy nemáme odvahu něco vůbec říct (necháme si to pro sebe a pak nás to vnitřně štve, raději o tom mluvíme s někým jiným – pomlouváme) nebo sdělení zabalíme tak, „aby nebylo tak tvrdé“.

Samozřejmě, jsme sociální tvorové a chceme mít dobré vztahy ve skupině. Cena nesdělení nebo zabalení informace je ale opravdu velká – vágnost, nejasnost znamená riziko toho, že informace nebude dobře pochopena. V lepším případě bude pochopena za cenu dlouhého rozebírání toho, co tím bylo myšleno. Myslím, že těchto dvou faktorech by mělo pracovat více než 80 % pracovníků, co jsem kdy ve firmách potkal.

Jako mentorovi v podnikatelských akcelerátorech Vám prošlo rukama množství projektů, u kterých byla kamenem úrazu udržitelnost. Jaké příznaky vykazují „neudržitelné projekty“ a čemu je tedy potřeba se už na začátku raději vyhnout?

Když mi přichází nabídky na investici, často se sám sobě divím, jak mohu investovat peníze do firem, když vidím všechna ta rizika. Pokud se bavíme o udržitelnosti byznysu myslím, že klíčová je udržitelnost kvalitních lidí. Je pravda, že nějakou dobu můžete motivovat kvalitní lidi v týmu dobrým prostředí, přátelským kolektivem nebo skvělou vizí, ale za nějakou dobu jim musíte zajistit kvalitní odměňování, jinak o ně přijdete. To souvisí s druhou věcí – musíte zajistit financování. A to lze udělat v principu dvěma způsoby – interně, tedy financováním od zakladatele nebo z příjmu z prodeje produktů nebo externě od investora.

Proč podle Vás není dobré přísně lpět na plnění byznys plánu?

Jak jsem již zmínil výše, firmy malé velikosti jsou extrémně náchylné na změny okolního prostředí. Přijde malá změna a veškeré plány můžete hodit do koše. V žádném případě neříkám, že napsat byznys plán je špatná věc; klíčová pro úspěch je ale flexibilita – schopnost se přizpůsobit okolním změnám.

Dalším aspektem podnikání, který neunikl Vašemu hledáčku je finanční zdraví. Jak se pozná finančně zdravý podnik?

Věřila byste, že si mě již několikrát najali majitelé velmi známých firem na rozvojový projekt, a když jsem přišel do firmy, zjistil jsem, že během několika měsíců celá firma umírá na cash-flow? Z rozvojového projektu se pak stal „boj o přežití“ – moje práce přispěla k tomu, že ty firmy nakonec přežily, ale byla to fuška 🙂 Takže mantra pro podnikatele – „hlídej svoje cash-flow“. Pokud je firma malinká, podnikatelé to zpravidla zvládají (i když někteří ne), přechod na cca 20 lidí je kritický. Majitel se totiž zpravidla více začne soustředit na obchod a méně na interní řízení – a to přesně v okamžiku, kdy je to nejvíc potřeba. Účetní (ať už interní nebo externí) má zpravidla pasivní roli, eviduje faktury – neplánuje ale, jak na tom firma bude za týden, měsíc nebo kvartál. Nastavení systému finančního řízení bývá jeden z typických úkolů pro externího konzultanta a často i podmínka přežití firmy!

Myslíte si, že je při podnikání nezbytné se neustále rozvíjet a učit novým věcem?

Obecně jistě, jsem velký fanoušek inovací, pomáhal jsem jako zástupce ředitele v Jihomoravském inovačním centu vybudovat systém na podporu inovací. Jak ale stárnu, začínám mít na inovace racionálnější pohled – rád se podívám na novinky, ale pokud bych měl něco implementovat do firmy, ptal bych se vždy, jaký bude reálný přínos, za jak dlouho se to vrátí a jak to firmu a vnitřní vztahy změní uvnitř. A podle toho bych se rozhodl. Velké radikální inovace mohou totiž firmu taky pěkně rozhodit.

Jakou osobnost byste dal za vzor dnešním začínajícím podnikatelům?

Přiznám se, že nemám oblíbenou podnikatelskou osobnost – líbí se mi ta různorodost a čerpání inspirace z toho, v čem je každý výjimečný. Každý z nás je jedinečný, a proto si myslím, že ani nelze zkopírovat někoho na 100 %. Rád si beru z každého něco, skládám to do mozaiky a snažím se to propojit s tím, v čem jsem výjimečný já sám 🙂

Co pro Vás osobně znamená podnikání?

Jednoznačně svoboda, možnost volby. Chci dělat to, co mě zajímá, baví, a s lidmi, které si vyberu. Byl jsem za celou kariéru jen dvakrát zaměstnán – ve „zlaté kleci“ ve Švýcarsku na projektu pro místní burzu a potom jako zástupce ředitele Jihomoravského inovačního centra. I když v druhém případě jsem měl hodně volnou ruku v realizaci vize, uvědomil jsem si, že potřebuji tu svobodu. Moje heslo je, že když něco dělám, tak to dělám na to 100% nebo vůbec. Takže 100% pracuji nebo 100% odpočívám. Vyhovuje mi nějaké období pracovat 14 hodin denně a někdy zase vůbec.

Překvapuje Vás ještě něco ve Vaší konzultantské praxi?

Ano, v poslední době dvě věci.
První je čím dál více se vyskytující nepravdivý marketing. Přijde mi, že zvláště třicátníci se zhlédli v heslu „image je všechno“ a při propagaci svých produktů a služeb oslňují zkušenostmi, certifikáty a školami, které absolvovali. Když se ale podíváte podrobněji, zjistíte, že jsou „koupené tituly“ nebo, že zkušenosti, které uvádějí, nemohli ani časově získat. Je to etická a morální věc – tito lidé prokazatelně lžou. Věřím, že se to dlouhodobě obrátí proti nim – kredibilita je všechno (zvlášť při poskytování služeb), nicméně krátkodobě to může být úspěšné, protože málokoho napadne si ověřit to, co tvrdí.
Druhá věc, která mě v poslední době čím dál víc a víc udivuje, jsou investice do start-upů. Respektive jejich valuace. Jak nějaký projekt s ročním obratem 2 miliony korun a záporným ziskem může dostat 10-ti milionovou investici, která ho ocení na 200 milionů korun? Je jasné, že hodnota projektu je jiná pro finančního nebo strategického investora, nebo že kromě finančního výsledku jsou hodnotou projektu také kontakty na zákazníky a informace o nich, které mohou mít pro někoho vysokou cenu. Čím víc jsem zkušenější, tím méně jsem ochoten investovat do „očekávání“ a držím se více při zemi.

Na závěr máte prostor pro radu začínajícím podnikatelům…

Velmi jednoduše – buďte aktivní, zkoušejte – dělejte věci, co vás baví. Někdy to nevyjde, ale hodně se naučíte. A zpravidla vás to nezabije. To, co se naučíte, vám pomůže nejen v dalším projektu, ale také v osobním životě, kde budete mnohem spokojenější a sebevědomější. A jednou to vyjde a bude to bomba 🙂

Mgr. Jakub Nosek, MBA, ACC (profil) je business mentor, kouč a management konzultant s téměř 16 lety zkušeností. Pomáhá rozvíjet rozvíjet potenciál a zvyšovat výkonnost manažerům a firmám vydělávat více peněž. Je aktivním účastníkem (poradcem, mentorem, porotcem) v různých akcelerátorech, start-up soutěžích a dalších programech podporujících rozvoj nových projektů. Je také hodnotitelem mnoha dotačních programů v České republice a Evropské unii.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *