Manažerské příběhy (1) – Melouchář

Stejně jako mí nynější kolegové, začínal jsem před osmi lety  jako programátor mikroprocesorů. Obor se dynamicky rozvíjel, což ovlivnilo také mě. Postupem času jsem se stal vedoucím oddělení a mám na starost čtrnáct lidí. Vyvíjíme na zakázku software pro mikroprocesory, které se používají v nejrůznějších průmyslových aplikacích – od nejjednodušších spínacích obvodů až po monitorování a řízení složitých systémů. Máme dobrou partu, jsme spolu skoro čtyři roky, a klape nám to … alespoň zatím.

 V našem oddělení panuje příjemná atmosféra. Jako v každém týmu, jsou i v tom mém nejrůznější typy lidí. Sdílíme spolu poslání, podporujeme se navzájem a pracujeme týmově, na což jsem hrdý. Jako manažera mě nejvíce uspokojuje, že jsem dokázal svoje lidi nadchnout a najít jim práci, která je baví a kde se cítí plně realizováni. I když mám všechny své podřízené rád, mým nejoblíbenějším pracovníkem je Albert. Přišel do firmy o něco později než já, a i přesto, že jsme naprosto odlišné typy, padli jsme si velmi dobře do noty. Albert je typický programátor. Málomluvný introvert, velmi inteligentní a schopný. A občas i vtipný. Podává stabilně vysoký výkon a dá se na něj spolehnout. Pro tým je nepostradatelný, udržuje své odborné znalosti na výtečné úrovni a často přichází s překvapivými řešeními. Za dobu, co spolu pracujeme, jsme se stali přáteli. I když je Albert spíše uzavřený, naučil jsem se, jak od něj získat, co potřebuji.

Pracovali jsme na velkém projektu pro jednu zahraniční automobilku, s kterým jsem měl dost starostí. Projekt trval už devět měsíců a my jsme nabrali mírné zpoždění. Jak už to tak bývá, nepodařilo se nám technicky řešit některé věci a zákazník chtěl změny na poslední chvíli. Když jsem jednou procházel okolo Albertova stolu, všiml jsem si, že si na monitoru prohlíží nějaké schéma. Byl jsem sice teď už více manažerem, ale oko bývalého technika jasně rozeznalo, že schéma zcela jistě nepatří k našemu projektu. „To je ale dobře“, říkal jsem si, „aspoň někdo má čas sledovat nejnovější technický vývoj. Aspoň někdo bude schopen svoje know-how předat dalším lidem.“ Když jsem v dalších dnech procházel kanceláří, viděl jsem schéma na Albertově monitoru ještě několikrát …

Podezřelá změna

S Albertem jsem spolupracoval už dlouho a znal jeho návyky. Byl to ve všem velmi racionální člověk, pracovní dobu využíval velmi efektivně a jen v případě největší nutnosti zůstával v práci déle. Jeho chování se však náhle změnilo. Často zůstával v práci poslední. Začal jsem si o něj dělat starosti. I když jsme byli trochu ve skluzu, nebylo to úplně kritické a takové nasazení tedy nebylo na místě. Protože jsem chtěl vědět, co se děje, zašel jsem za Albertem. Ten mě ale odbyl velmi rychle s tím, že je všechno v naprostém pořádku. Odpověď mě příliš neuspokojila, na druhou stranu jsem byl rád, že ho práce baví. Nechal jsem ho tedy být. Albert se ale postupem času měnil více a více. Dříve extrémně výkonný, kreativní a veselý člověk, zůstával v práci do noci, podle evidence příchodů a odchodů chodil do práce dokonce i o víkendu! V poslední době nestihl několik termínů a zdál se stále unavenější. Několik kolegů si mi dokonce mezi řečí postěžovalo, že je Albert v poslední době pěkně nevrlý a protivný. A je stále uzavřenější. Co se s ním děje?

Blížící se termín

Věděl jsem že jako jeho manažer bych se o něj měl postarat. Zdálo se mi, že nastal čas pro přátelský rozhovor. Počkal jsem, až všichni odejdou, a přišel za Albertem. Očividně nebyl mou návštěvou nijak zvlášť nadšen. Dalo mi dost práce ho přesvědčit, že dnes mě neodbude jednou větou a že by měl přestat koukat do monitoru a věnovat se mi. Albert sundal ruce z klávesnice a rozvalil se do křesla. Začal jsem velmi opatrně: „Tak jak to jde Alberte?“ „Ale, znáš to, jsme trošku ve skluzu“, odpověděl. „Je to ale dané těmi změnami, co si po nás vyžádali na poslední chvíli. Vždyť to znáš – malá změna zadání, ale velká změna v programu. Myslím, že to máme pod kontrolou. Termín splníme.“ „Hmmm,“ pomyslel jsem si. Tak v tom asi nebude problém. Sám Albert říká, že to stihne. Tak kde je zakopán pes? Pokračoval jsem pomalu dál: „Alberte, v poslední době mi připadáš ustaraný, unavený a zůstáváš v práci hodně dlouho. Děje se něco? Mohu ti nějak pomoct?“ „Nic zvláštního.“ zavrtěl Albert hlavou. „Dobrá ale proč jsi tak unavený? Máš osobní problémy?“ Albert mávl rukou. Nechal jsem ho chvíli podusit, aby viděl, že dneska se mi jen tak nevyvlíkne. „No, víš“, pokračoval po chvíli, „ … vzal jsem ještě jednu zakázku. Potkal jsem mladý kluky, co dělají počítačový hry. Pro jejich další hru vyvíjí speciální hardwarový ovladač. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že jim napíšu pro ten jejich hardware ovládací software. Je to pro mě výzva a baví mě to.“ vychrlil na mě Albert. „A když to dělám mimo pracovní dobu, tak to přece ničemu nevadí, ne?“

A je to jasné, Albert má melouch. Tak tedy proto ty přesčasy, noci a víkendy v práci. Potřeboval zázemí, know-how a prostor pro testování. Odtud pramení únava, nevrlost a nestíhání našich termínů. Nebyla to sice dobrá zpráva, ale na druhou stranu ani žádná tragédie. Jako dobrý manažer jsem měl něco podobného čekat – každý potřebuje po určité době změnu. I Albert na to měl nárok. Chápal jsem ho moc dobře, i mě občas ta každodenní rutina přišla nudná. Potřeboval jsem ale vědět, co to pro mě jako vedoucího a pro celé oddělení znamená.

Proč to vlastně dělá? Je to skutečně jen potřeba změny? Nebo jsou za tím peníze? Už ho to u nás nebaví? Hrozí, že odejde? Má konflikty se spolupracovníky? Tyto myšlenky se mi honily hlavou a snažil jsem se na ně při rozhovoru s Albertem dostat odpověď. Ukázalo se, že vlastně žádný problém není. Albert se jen zapálil pro jistou věc a chtěl si dokázat, že na to má. Byli jsme skutečně přátelé a já si nechtěl z ničeho nic začít hrát drsného šéfa. Rozloučili jsme se s tím, že jeho „melouch“ toleruji za předpokladu, že nebude mít žádný vliv na jeho pracovní výkon v naší firmě. Albert mě ujistil, že to tak bude. A ten den opět zůstal ve firmě nejdéle ze všech. Aby stihl odeslat další verzi svého melouchu.

Cesta do pekel

I přes to, že jsme se dohodli jasně, problémy se začaly stupňovat. Albert přestal stíhat naše interní termíny a jeho kolegové za mnou stále častěji přicházeli s otázkou:  „Co se děje s Albertem?“ Všimli si, že kromě našeho projektu dělá ještě něco jiného. „Co to je? A proč to dělá?“ Nebylo mi to vůbec příjemné a rozhodně to nebyl dobrý příklad pro ostatní. Moje velkorysost se mi vracela jako bumerang, i s úroky. Albert byl čím dál více bledý a unavený, podrážděný na kolegy. Jako nejzkušenější člen týmu dostával úkoly, které ležely v  kritických bodech celého projektu, jeho zpoždění proto způsobovala zpoždění práce všech ostatních a tak i celého projektu. Situace byla každým dnem horší. I Albert to věděl a cítil tlak ze všech stran – dva zpožděné projekty, kolegové, šéf i žena, která určitě nebyla ráda, že je pořád v práci. To všechno má trvat ještě tři měsíce. Pokud nám to nezlomí vaz daleko dřív.

Byl večer a na našem oddělení jsme zůstali, jako obvykle, jen já a Albert. Seděl jsem ve své kanceláři a přemýšlel, jak z toho všeho ven. Jak můžu Albertovi pomoci? Jak ho mám motivovat? Peníze? Zajímavější práce? Moje možnosti jsou omezené, jsem stále jen manažer na střední úrovni. Nemohu přeci chtít, aby dostal víc peněz než já a můj nadřízený. Nebo ano? Je to můj nejzkušenější a odborně nejlepší člověk. Stále je schopen podávat špičkový výkon. Mám situaci vyhrotit a dát mu na vybranou – buď a nebo? Co když bude chtít odejít? Konkurence po něm jen skočí. Co s tím vším mám ale dělat, když se nemůžu spolehnout na termíny a když celou tu patálii dobře vidí všichni mí lidé? A co budu dělat, když se Albert zhroutí?

Jak se nyní zachovat? Je potřeba Albertovi pomoct projekt dokončit, nebo ukázat, že melouchy jsou ve společnosti nepřípustné? Měl být melouch Albertovi zakázán dříve? Má být tento zákaz obsažen v pracovní smlouvě? Monitorujete ve vaší společnosti mimopracovní aktivity vašich zaměstnanců?

Pište svoje názory do diskuse k tomuto článku!

Přečtěte si také další články na našem webu.

Mgr. Jakub Nosek, MBA, ACC (nosek@yes4grow.cz) je business mentor a management konzultant s téměř 16 lety zkušeností v oblasti poskytování služeb zaměřených na výkon, rozvoj a zvyšování efektivity jednotlivců i firem. Je zaměřen na rozvoj společností, zvýšení efektivity a motivaci pracovníků. Je aktivním účastníkem (poradcem, mentorem, porotcem) v různých akcelerátorech, start-up soutěžích a dalších programech podporujících rozvoj nových projektů a také hodnotitelem mnoha dotačních programů v České republice i Evropské unii.